CO SE POČÍTÁ NEJVÍC?

(Úvaha pro lidi, kteří se ještě nezbláznili.)

Před lety mě tato otázka hodně trápila. Každý v něco věří. Mnozí věří v dobré skutky, někteří věří, že je dobré chodit do kostela, jiní věří, že peníze znamenamí moc, další věří v evoluci. Někdo věří, že kdo nekrade, okrádá rodinu. Ten hlásá, že je nejlepší věřit v sama sebe, a onen zas, že člověk je vlastně bůh. Různí lidé očividně věří v mnoho různých věcí. Jak ale vím, co je pravda a co se počítá nejvíc, když má na to každý jiný názor?

Co když budu celý život pro něco žít, a pak se prokáže, že se to vůbec nepočítá?!! Pokud jsem ateista, který nevěří v duchovní svět, je vidět, že těžko můžu najít absolutní řešení a nikdy nemůžu s jistotou posoudit, co se počítá nejvíc. (Že ateisti vlastně neexistují, se dočtete ve článku OTÁZKY PRO VĚŘÍCÍ V EVOLUCI.

Pokud věřím v duchovní svět, nabízí se další debata. Když se lidé nemohou shodnout v názoru, co se počítá nejvíc, může to rozhodnout bůh a pokud ano, který? Pročetl jsem různou náboženskou literaturu a vidím, že i náboženské směry nemají jednotný názor na to, co se počítá nejvíc. Někomu stačí "žít dobrý život," jiný chce do nebe se sedmdesáti pannami - tím, že zabije co nejvíce lidí, včetně sebe. Hmm. Ženatí muži by asi se mnou souhlasili, že snažit se obšťastnit sedmdesát žen by bylo spíš za trest, než za odměnu.

Co když zásadní problém lidstva je, že má tendenci sloužit bohům, které si samo vytvořilo? Bible poukazuje na podivnost člověka. Z jedné ploviny větve si udělá dříví, zahřeje se u ohně a uvaří si na něm jídlo. Z druhé poloviny té větve vydlabe modlu, které se klaní ...  Ale to je přece věc minulosti, kdy byl člověk primitivní. To už dnes přece neplatí, máme technologii, vědu a vzdělání. Opravdu??? A co když se místo klanění dřevěné modle klaníme penězům, moci, sportu, kariéře, popularitě, vědeckým poznatkům, evoluci ... Sport, přesčasy, politika, lepší byt, lepší auto, lepší dovolena ...  A když se ničemu a nikomu neklaním, tak si zase lidé myslí, že jsem nafoukaný? Pořád si ještě nejsem jistý, co se opravdu počítá nejvíc. 

Napadlo mě, že pokud je božstvo výplodem lidské představivosti, je naší představivostí též i omezené. Ale co když Bůh je tak velký, mocný, znalý a moudrý, že si Boha prostě žádný člověk neumí představit?  A pokud kromě těch lidmi vymyšlených bohů existuje Bůh tak mocný, že si ho nikdo neumí ani představit, jak vím, jestli je jen jeden nebo jestli je jich víc?  Například Mormoni hlásají, že člověk se může stát bohem, a tudíž je bohů mnoho - ale to je vlastně další bůh stvořený člověkem - jeho čtyřrozměrnou představivostí. 

Věda nám říká, že žijeme ve čtyřrozměrném světě. To znamená, že jsme schopni vnímat pouze čtyři rozměry - trojrozměrný prostor (šířka, hloubka, výška) a čas. Ale vědci též spočítali, že jsou ve vesmíru další rozměry, které nevidíme, ale vědci je mohou matematicky vypočítat.  

Pokud tedy existují další rozměry, z kterých naše stále se vyvíjející věda zatím objevila pouze několik, co brání Bohu, andělům, Satanovi a démonům existovat též v jiných rozměrech? Náboženská literatura tomu říká duchovní svět. Takže když nevidím Boha, neznamená to, že Bůh neexistuje, ale že ho prostě nejsem schopný vidět svým fyzickým tělem. Potřebuji k tomu tělo "duchovní." Podobně i když nevidím vlny televizního vysílače nebo satelitu, vím, že existují, protože přinášejí filmy, zprávy, reklamy, atd. do mé televize.

K čemu je mi ale Bůh, kterého nemůžu vidět? Podle Bible, jejíž věrohodnost je stále více prokazována archeologickými vykopávkami a vyplněnými proroctvími, Bůh, kterého si neumím předtavit, lidstvo stvořil - nejen fyzicky, ale i "duševně." Když někdo řekne, že lidské tělo má kromě fyzického těla duši a ducha, z vědeckého hlediska by se mohlo říci, že moje fyzické tělo je jen částí "mého bytí." Mám ještě duši a ducha, který má schopnost vnímat Boha.

Protože jsme se ve své svéhlavosti zbouřili proti Bohu, od Adama žijeme "na vlastní noze," a tisíce let svádíme na Boha neduhy naší lidské společnosti (kterou si řídíme sami, bez Boha). Protože nám spojení s Bohem podvědomě chybí, ti kdo si to uvědomí, se snaží s Bohem spojit. Ale protože Jeho Návod, jak se s Ním spojit, se nám většinou nelíbí, vytváříme si ve své mysli náhražky - modly podle svého obrazu. Přesto Bůh zatím trpělivě snáší naši rebelii a denně nám umožňuje dýchat, a dodnes nám nabízí obnovení ztraceného spojení s Ním.

Co by nás tedy mělo zajímat nejvíc je, kam půjdeme po naší fyzické smrti. Narozdíl od našeho fyzického těla, které se opotřebuje a umře, naše duchovní bytost je nezničitelná a žije věčně - s naší osobností, vědomím, i emocemi - v těch rozměrech, které fyzické tělo nevnímá. Bůh touží po tom, aby každý člověk trávil věčnost v Jeho společnosti. Nabízí lidem nové "supertělo," které je schopné existovat ve více rozměrech, než které dnes známe. Pokud Boha odmítáme, budeme po smrti existovat v odloučení od Něho, a tím v utrpení. Vzhledem k tomu, že nás Bůh stvořil se svobodnou vůlí, musíme se rozhodnout, jakou cestu si vybereme - Jeho, která vede k pokoji, lásce a naplnění, nebo svoji - která končí v utrpení!

Cesta do nebe není automatická, jak si mnozí myslí. Automatická cesta je do pekla, pozor na to! Musíme se nejprve s Bohem usmířit, teprve potom nás pustí do nebe. Protože Bohu nebe patří, má právo si vybrat, koho tam pustí - ty, kdo Ho milují a poslouchají. I vy si můžete vybrat, koho pustíte do svého bytu a koho ne.

Problém nás, lidí, je ten, že porušujeme Boží Zákon. Bůh tomu říká hřích, a vidí ho jako zločin (1 Janův 3:4). Jako malé děti ve své naivní touze po nezávislosti na rodičích, rebelujeme proti Bohu. Neuvědomujeme si, že nezávislost od našeho Stvořitele nám stejně nedá svobodu - bez usmíření s Bohem zůstáváme pod vlivem Zlého (1. Janův 5:19), neboť on vládne nad vším ostatním, i nad tím, co vypadá "neutrálně." Čím více se k Bohu obracíme zády, tím víc Bůh dovolí, aby nám tady Ďábel vládnul. Bůh nám prostě dá, co chceme - být bez Boha. Protože třetí možnost neexistuje, být bez Boha znamená být pod vládou Ďábla.

Pokud si myslíte, že jsem se zbláznil, zamyslete se nad tím kam se ubírá náš svět. Proč utrácíme tolik peněz na zbrojení, místo na nemocnice? Proč leží pole ladem, zatímco milióny lidí umírají hlady? Proč i dnes na světě zuří několik desítek válečných konfliktů, o kterých se ze zpráv mnohdy ani nedovíme? I když Kristus Ďábla porazil na kříži, ponechává mu zatím určitou volnost, aby mohl testovat, koho si vybereme - Boha, nebo Zlého?! No, moc dobře nám to nejde, že ano.

Dobrá zpráva: Abychom se mohli vymanit z vlivu Zla, Bůh říká, že se musíme "znovu narodit" - duchovně.

Tak, jako se narodí děťátko fyzicky, ve stejném smyslu se musí narodit naše duchovní tělo - tím, že se s Bohem usmíříme podle Jeho návodu. Víme, že děťátko musí jíst, aby rostlo - nejdříve mlíčko, potom kašičky (brrr), a nakonec polévku, knedlíky a maso - až vyroste v dospělého člověka. Aby člověk měl plný užitek ze svého duchovního těla, nestačí se tedy jen "duchovně narodit," ale člověk musí to duchovní tělo živit, aby dospělo. Až se naše fyzické tělo opotřebuje a umře, (neboť věda nám říká, že podle 2. zákona termodynamiky se věci časem rozpadají), to "duševní tělo" existuje dál, buď ve společnosti svého Stvořitele a nebo v Pekle.

Vyvodil jsem tento závěr:

1. Věda sama nasvědčuje tomu, že existuje Stvořitel a evoluce je mylná teorie.

2. Stvořitel - Bůh, je jen jeden, ostatní bozi existují pouze v představách lidí.

3. Bůh stvořil lidstvo s tělem, duší a duchem, a dal nám možnost výběru mezi dobrem a zlem.

4. Věčný život v nebi není automatický - k tomu potřebujeme usmíření se svým Stvořitelem.

Následující jsem se dočetl v dopise, který Stvořitel poslal generacím svých dětí:


"Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo s Bohem a Bůh byl to Slovo. Slovem bylo vše stvořeno. Ale všichni zhřešili a nedosahují Boží Slávy. Mzdou hříchu je smrt, ale Boží dar je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu. Nikdo není spravedlivý, ani jeden. Ale Bůh takto projevil svou lásku: Zatímco jsme ještě byli hříšní, Kristus za nás zemřel. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v Něho uvěří, nezahynul, ale měl život věčný. Jeho milostí jste spaseni skrze víru, ne svými skutky; je to Boži dar - nikdo si ho nemůže vysloužit, aby se nemohl chlubit. Je uloženo člověku umřít jednou a potom bude soud. Viděl jsem Bílý Trůn... a každý, kdo nebyl zapsán v Knize Života, byl uvržen do ohnivého jezera. S největší jistotou vám pravím, pokud člověk není znovu narozen, nemůže vidět Boží Království.

Soud je pak v tom, že Světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali tmu více než Světlo, protoře jejich skutky byly zlé. Kdo však činí pravdu, přichází ke Světlu. Nebudete-li činit pokání, zahynete. Čiňte pokání a obraťte se od svých hříchů k Bohu, aby vaše hříchy byly vymazány. Když vyznáš ústy Krista a věříš ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Neboť srdcem člověk věří a je ospravedlněn, a ústy činí vyznání, a je spasen. Neboť není pod širým nebem jiného jména, kterým můžeme být spaseni. A není jiného Boha kromě Mne; spravedlivý Bůh a Spasitel kromě Mne neexistuje. Ježíš řekl: "Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale jen ti, kdo konají vůli Mého Otce, který je v nebesích." Neboť to je Boží vůle, abyste dobrými skutky umlčeli ignorantní řeči bláznů. Žijte jako svobodní lidé, ale nezneužívejte svoji svobodu ke konání zla; žijte jako služebníci Boží.

Viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly. Ten, který seděl na trůnu řek: "Hle, všechno tvořím nové. Ti, kdo zvítězí, zdědí toto vše a já budu jejich Bůh a oni budou mými dětmi. Ale zbabělci, nevěřící, nečistí, vrazi, cizoložníci a úchylní, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra, což je druhí smrt. Jsem Alfa a Omega, Počátek i konec, První i Poslední. Já, Ježíš, jsem poslal Svého anděla, aby vám podal toto svědectví. Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují. Nechť každý, kdo žízní, přijde ke Mne."

Co se tedy počítá nejvíc?

Po dlouhých úvahách a zkoumání si dovoluji poskytnout tento závěr: Být omilostněn od údělu v jezeře, kde hoří oheň a síra, abych mohl trávit věčnost ve společnosti Boha Stvořitele a svých bližních - pokáním a vírou v Ježíše Krista, který životem splatil dluh mého hříchu a třetí den vstal z mrtvých, aby mě nabídl cestu k Otci Stvořiteli.

Já jsem si vybral věčnost se svým Stvořitelem, podle Jeho Návodu. Chtěl bych, aby tam byli i moji bližní. Modlím se, aby se rozhodli správně. Kde budete vy?

Jeho Cesta nebo Vaše?

Pokud jste se rozhodli vzdát se cesty své a vykročit ke spáse po Cestě Jeho, požádejte Boha o spásu podle motlitby ve článku "Hoří vám dům."

Uvaha Milana Tacheciho. Uryvky jsou ze Svateho Pisma – mj. z knihy Isiase, Jana, Skutku, Rimanum, Zidum a Zjeveni. www.eternity4u2.com